Přechodové rituály

“Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.”

— Charlie Chaplin —

V průběhu života od narození do smrti se neustále měníme. Dneska jsme trochu jiní než včera nebo zítra. Některé změny jsou jen drobné, ale čas od času se něco změní výrazně. V některých životních obdobích je ta změna lehce postřehnutelná, např. puberta se dřív nebo později na těle mladého člověka projeví. Od určitého věku ale můžeme mít pocit, že jsme dospělí a tak už to zůstane, že budeme pořád skoro stejní (možná kromě narození dětí nebo vnoučat, kdy si změnu uvědomujeme). Ve skutečnosti má ale i dospělost a zralost mnoho období, která se od sebe kvalitativně liší. Pokud si to neuvědomíme, můžeme jednou nohou donekonečna stát v něčem známém a přehledném, druhá noha přitom ale jasně stojí v neznámu nebo dokonce tak nějak visí ve vzduchu a hledá pevný podklad. Takový postoj je dost nestabilní a udržet ho stojí spoustu energie. Když se nakročenou nohou vrátíme zpátky, získáváme stabilitu jen zdánlivou. Něco v nás už jasně ví, že je náš postoj sice bezpečný, ale tak nějak prázdný, okoukaný, nezajímavý. Postavit se oběma nohama do toho nového často vyžaduje velkou odvahu. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, je před námi terra incognita, země neznámá. Její jazyk ze začátku příliš neovládáme, značení cest je nepřehledné. A přece někde v sobě víme, že za to ta cesta stojí, že v sobě nové území skrývá místa, která stojí za osídlení. Když se na pomyslnou hranici dostaneme, záleží z velké části na nás, kterým směrem se vydáme.

V některých fázích života jsme si té hranice dobře vědomi a můžeme ji překročit sami, v některých potřebujeme vysvětlení a podporu zvenčí.

Příklady životních přechodů, které mohou být obohaceny rituálem nebo rituálem přímo jsou: